Když se řekne Karibik, snadno si představíme tyrkysové moře, palmy a pirátskou loď s černou vlajkou. Jenže na pobřeží dodnes stojí i druhá strana toho příběhu: pevnosti, které měly rozhodovat o tom, kdo smí vplout do přístavu a kdo ovládne obchodní cestu.
Některé připomínají kamennou horu vyrůstající z moře. Jiné jsou malé a sevřené příkopem. A někde není hlavní památkou jediný hrad, ale celá síť baterií a opevnění kolem zátoky. Pojďme si je projít — nejprve šest výrazných příkladů, potom další pevnosti v kratším přehledu.
Proč jich v Karibiku vyrostlo tolik?
Karibské přístavy byly součástí cest, po kterých proudilo zboží a bohatství mezi Amerikou a Evropou. Španělské kolonie potřebovaly chránit přístavy a přepravu drahých kovů; Britové, Francouzi a Nizozemci zase budovali opěrné body pro vlastní obchod a soupeření o území. Nebezpečím nebyli jen piráti, ale i korzáři a pravidelné válečné flotily.
Pevnost nemusela uzavřít celé moře. Stačilo ovládnout úzký vjezd do zátoky, ústí řeky nebo přístupový kopec. Odtud mohly baterie — stanoviště několika děl — ostřelovat lodě či postupující vojáky. Vystupující části hradeb, kterým se říká bastiony, navíc umožňovaly bránit sousední úseky z boku.
Za romantickou představou „pirátských časů“ je ale také kolonizace, otroctví a nucená práce. Například Brimstone Hill vznikala podle britských vojenských návrhů rukama zotročených Afričanů. Naopak haitská Citadelle Laferrière měla chránit zemi, která se z otrokářského koloniálního systému osvobodila. Stejný typ stavby tak může vyprávět velmi odlišný příběh.
Castillo San Felipe del Morro — strážce San Juanu
- Kde: San Juan, Portoriko; skalní výběžek u vstupu do zátoky San Juan.
- Vznik: od roku 1539; další rozšiřování až do konce 18. století.
- Kdo ji budoval: španělská koruna; na přestavbách se podíleli mimo jiné inženýři z rodiny Antonelli a později Thomas O’Daly.
- Úkol: bránit přístav především proti útokům z moře.
El Morro není klasický hrad s vysokou věží uprostřed. Je to šest úrovní mohutných hradeb a dělostřeleckých stanovišť, které sestupují ke skalnatému pobřeží. Výraznou součástí siluety jsou malé kryté strážní budky, španělsky garitas.
V roce 1595 odtud obránci odrazili útok Francise Drakea. O tři roky později ovšem George Clifford zaútočil ze souše a San Juan dočasně obsadil. Pevnost tedy nebyla zázračně nedobytná — její síla závisela i na směru útoku.
Dochovaný areál spravuje americká National Park Service. Je součástí souboru La Fortaleza a historických opevnění San Juanu, zapsaného na seznam UNESCO v roce 1983. Zdroje: historie El Morra podle NPS a UNESCO — San Juan.
Castillo de la Real Fuerza — pevnost, která stála příliš hluboko v přístavu
- Kde: stará Havana, Kuba; u Plaza de Armas na západní straně přístavu.
- Vznik: práce zahájeny roku 1558, první kameny položeny roku 1562; dokončení v roce 1577.
- Kdo ji budoval: Španělé; počáteční práce vedl inženýr Bartolomé Sánchez.
- Úkol: chránit Havanu po zkušenostech s nájezdy korzárů.
Real Fuerza je ve srovnání s El Morrem kompaktní, téměř čtvercová bastionová pevnost. Má silné šikmé stěny, příkop a most k hlavnímu vstupu. Nad jednou věží stojí drobná větrná korouhev La Giraldilla, jeden ze symbolů Havany.
Jenže ani dobré zdi nenahradí správné umístění. Pevnost ležela příliš daleko od ústí přístavu, takže nedokázala účinně kontrolovat jeho vstup. Začala proto sloužit také jako sídlo guvernéra. Pro samotnou obranu vjezdu byly důležitější další havanské pevnosti.
Dnes jde o dochovanou památku s muzejním využitím. Patří do souboru staré Havany a jejích opevnění, zapsaného na seznam UNESCO roku 1982. Zdroje: Castillo de la Real Fuerza a UNESCO — stará Havana.
San Pedro de la Roca — kamenné terasy nad zátokou Santiaga
- Kde: u vstupu do zátoky Santiago de Cuba na jihovýchodě Kuby.
- Vznik: výstavba od roku 1638; další úpravy v 17., 18. i 19. století.
- Kdo ji budoval: španělská koloniální správa podle návrhu Juana Bautisty Antonelliho.
- Úkol: bránit přístup do chráněného přístavu Santiago de Cuba.
Tady pevnost doslova využívá tvar skály. Jednotlivé terasy s děly leží nad sebou a spojují je schodiště. Nejnižší stanoviště jsou blízko hladiny, další stoupají po výběžku vzhůru. Vedle palebných postavení muselo být místo i pro posádku, sklady střelného prachu a zásoby vody.
Nejde o stavbu, která se od roku 1638 nezměnila. Opravovala se po útocích i zemětřeseních, významnou přestavbou prošla v 18. století a ve 20. století byla obnovována. Právě spojení geometricky promyšlené obrany s náročným skalnatým terénem ji činí tak zajímavou.
Pevnost je zapsána na seznam UNESCO od roku 1997. Používá se pro ni také označení El Morro — není to však ani sanjuanská, ani havanská pevnost stejného přízviska. Zdroje: UNESCO — San Pedro de la Roca a Castillo de San Pedro de la Roca.
Portobelo — přístav chráněný celou soustavou pevností
- Kde: zátoka Portobelo, provincie Colón, karibské pobřeží Panamy.
- Vznik: první opevňovací práce v 90. letech 16. století; dochované části převážně ze 17. a 18. století.
- Kdo je budoval: španělská koruna; rané plány připravil Bautista Antonelli.
- Úkol: bránit přístav napojený na přepravu zboží přes Panamskou šíji.
Portobelo není název jedné pevnosti. Je to přístav a síť obranných staveb kolem jeho zátoky. Patří k ní například San Jerónimo, opevnění Santiago de la Gloria a soustava San Fernando s dolní a horní baterií i stanovištěm na kopci.
Místo samotného hradu si tedy představ několik palebných bodů rozmístěných podle pobřeží a terénu. Dnes jsou tu především dochované hradby, dělostřelecké plošiny a ruiny; jejich různé podoby připomínají opakované přestavby.
Společně se San Lorenzem tvoří památku UNESCO zapsanou roku 1980. Zdroje: UNESCO — Portobelo a San Lorenzo a panamský turistický úřad — historická místa Portobela.
San Lorenzo — uzávěra ústí řeky Chagres
- Kde: skalní výběžek u ústí řeky Chagres do Karibského moře, Panama.
- Vznik: raná obrana v 16. století; Antonelliho pobřežní baterie vznikala mezi lety 1595 a 1610, pozdější pevnost se přesunula výše na skálu.
- Kdo ji budoval: Španělé; pevnost byla opakovaně nahrazována a přestavována.
- Úkol: kontrolovat řeku a cestu přes Panamskou šíji.
San Lorenzo není jedna z pevností přímo v Portobelu. Stojí u jiného vodního vstupu do vnitrozemí: u Chagresu. Podle UNESCO jsou obě lokality od sebe vzdálené přibližně 43 kilometrů; nejde o délku silničního přejezdu.
Pevnost na vrcholu skály měla přehled nad ústím řeky a využívala strmé okolní svahy. Přesto byla v roce 1671 dobyta během výpravy Henryho Morgana, před útokem na tehdejší město Panamá. Následovala další obnova, takže dnešní ruiny nelze jednoduše ztotožnit s pevností, kterou Morganovi muži napadli.
Dochované bastiony, nádvoří a baterie patří do stejného souboru UNESCO jako Portobelo. Zdroje: SENACYT — stavební vývoj San Lorenza, panamský kulturní registr a UNESCO.
San Felipe de Barajas — kopec proměněný v pevnost
- Kde: kopec San Lázaro u historické Cartageny de Indias, Kolumbie.
- Vznik: první část dokončena roku 1657; zásadní rozšíření od roku 1762.
- Kdo ji budoval: španělská správa; první návrh Ricardo Carr, pozdější rozšíření Antonio de Arévalo.
- Úkol: zabránit nepříteli ovládnout kopec a útočit z něj na město.
San Felipe de Barajas je dobrým příkladem toho, že karibská pevnost nemusí stát přímo nad mořem. Tady byl zásadní přístup ze souše. Malé počáteční opevnění postupně doplnily další baterie, rampy a propojené obranné úrovně. Výsledkem je mohutný nepravidelný komplex, který kopíruje kopec.
Roku 1697 pevnost padla při francouzském útoku. V roce 1741 naopak pomohla odrazit britské obléhání vedené Edwardem Vernonem. Její dnešní rozlehlá podoba ale vznikla především při pozdějším rozšiřování, nikoli celá před touto slavnou obranou.
Dochovaný areál je součástí památky UNESCO zahrnující přístav, pevnosti a historické centrum Cartageny, zapsané roku 1984. Zdroje: správce opevnění — části a výstavba San Felipe, UNESCO — Cartagena a Castillo San Felipe de Barajas.
Další pevnosti v krátkém přehledu
Těchto šest zastavení samozřejmě není celý Karibik. Následující místa ukazují další podoby pevnostní architektury i různé důvody, proč vznikala.
Portoriko a Kuba
- Castillo San Cristóbal — San Juan, Portoriko. Španělská pevnost budovaná v 17. a 18. století chránila město před útokem ze souše. Oproti El Morru vyniká rozsáhlou předsunutou obranou, suchým příkopem a tunely. NPS.
- La Fortaleza — San Juan, Portoriko. Opevnění ze 16. století později sloužilo jako guvernérské sídlo a tuto úlohu plní i dnes. Spolu s dalšími sanjuanskými pevnostmi patří na seznam UNESCO. UNESCO.
- Castillo de los Tres Reyes del Morro — Havana, Kuba. Španělská pevnost budovaná od konce 16. století u vjezdu do havanského přístavu. Její známou siluetu doplňuje maják. Pozor: jde o jiné El Morro než v San Juanu nebo Santiagu. UNESCO — havanský obranný systém.
Hispaniola: Dominikánská republika a Haiti
- Fortaleza Ozama — Santo Domingo, Dominikánská republika. Španělská pevnost z let 1502–1508 u řeky Ozama. Její kamenná věž má ještě středověký vzhled a od pozdějších nízkých dělostřeleckých bastionů se výrazně liší. oficiální turistický portál.
- Fortaleza San Felipe — Puerto Plata, Dominikánská republika. Dokončena roku 1577; Španělé jí chránili severní pobřeží. Později sloužila jako vězení, dnes má muzejní využití. Není to San Felipe de Barajas v Kolumbii. oficiální turistický portál.
- Citadelle Laferrière — nad Milotem, Haiti. Horská pevnost budovaná na počátku 19. století pod vedením Henriho Christopha. Neměla chránit koloniální říši, ale nově nezávislé Haiti před možným návratem Francouzů. Dochovaný monument patří do historického národního parku UNESCO. UNESCO.
Bahamy
- Fort Charlotte — Nassau, ostrov New Providence. Britská pevnost z konce 18. století nad přístavem. Soubor zahrnuje také části Fort Stanley a Fort D’Arcy; dochovaly se příkopy a podzemní prostory. bahamský turistický úřad.
- Fort Fincastle — Nassau. Malá britská vápencová pevnost přibližně z roku 1793 na Bennet’s Hill. Měla chránit město a přístav; dnes je výraznou vyhlídkovou památkou nad Nassau. bahamský turistický úřad.
Malé Antily a Panenské ostrovy
- Brimstone Hill — Svatý Kryštof, stát Svatý Kryštof a Nevis. Britské opevnění rozvíjené od roku 1690 na výrazném vulkanickém kopci. Budovali je zotročení Afričané. Dobře dochované bastiony a citadela dnes tvoří národní park UNESCO. UNESCO.
- Fort George — St. George’s, Grenada. Francouzská pevnost z let 1706–1710, původně Fort Royal; britské jméno dostala v roce 1763. Její odstupňovaná obrana ovládá přístav a dochované části výrazně utvářejí siluetu města. Grenada Tourism Authority.
- Fort James — St. John’s, Antigua a Barbuda. Britská pevnost rozvíjená od počátku 18. století, výrazně rozšířená v roce 1739. Chránila vjezd do přístavu; dochovala se děla, prachárna a části opevnění. historický přehled.
- Fort Barrington — Goat Hill u Deep Bay, Antigua. Britský obranný a signalizační bod nad přístavem St. John’s. Jeho dnešní jméno připomíná opevňovací práce admirála Barringtona v roce 1779; dochovaly se zbytky baterie a prachárny. průvodce turistického úřadu.
- Fort Amsterdam — u Philipsburgu, Sint Maarten. Nizozemská pevnost založená roku 1631 na poloostrově mezi Great Bay a Little Bay. Její zbytky připomínají soupeření o přístav a ostrov. Visit St. Maarten.
- Fort Louis — Marigot, francouzská část Saint-Martinu. Francouzské opevnění z roku 1789 chránilo přístav a jeho sklady. Dochované ruiny stojí na kopci nad městem. historický přehled.
- Fort Saint-Louis — Fort-de-France, Martinik. Francouzská pevnost s počátky v 17. století chrání zátoku a přístav. Fort-de-France je název města, nikoli pevnosti; vojenský areál si zachoval i novodobou námořní úlohu. Martinique Tourisme a francouzské ministerstvo obrany.
- Fort King George — Scarborough, Tobago, stát Trinidad a Tobago. Britská pevnost z 18. století nad městem a pobřežím. Dochovaný areál s děly a historickými budovami připomíná obranu ostrova i střídání evropských mocností. Visit Tobago.
- Fort Frederik — Frederiksted, St. Croix, Americké Panenské ostrovy. Dánská pevnost postavená v letech 1752–1760. Výrazný červený areál je spojen také s událostmi vedoucími ke zrušení otroctví roku 1848 a dnes slouží jako historické muzeum. NPS.
Curaçao
Fort Beekenburg — Caracasbaai. Nizozemské pobřežní opevnění budované od roku 1703 chránilo přístup ke Spanish Water. Nejvýraznější dochovanou částí je robustní kruhová věž nad zátokou. NAAM — vzdělávací materiál o curaçaoských pevnostech.
Co v přehledu záměrně není
Internetové seznamy někdy pracují s „Karibikem“ velmi volně. Charles Fort v irském Kinsale do něj nepatří. Ani Castillo de San Marcos v St. Augustine na Floridě není karibskou pevností, přestože historicky souvisí se španělským obranným systémem v Americe.
Zvláštním případem je Fort Zeelandia v Paramaribu. Surinam je propojen se širším karibským kulturním a politickým regionem, ale leží na atlantském pobřeží Jižní Ameriky. V tomto článku proto není zařazen mezi hlavní karibská zastavení.
Také několik podobných jmen označuje různé stavby. San Felipe v Puerto Platě není San Felipe de Barajas v Cartageně a El Morro v San Juanu není El Morro v Havaně. Při čtení i hledání fotografií se vyplatí vždy připojit město nebo ostrov.
Kamenné archivy místo pohádkových kulis
Na karibských pevnostech mě baví, že jejich tvar často sám vysvětluje jejich úkol. El Morro klesá s děly k moři. Real Fuerza ukazuje, že důležité není jen zdivo, ale i správné místo. Portobelo chrání celá soustava stanovišť a San Felipe de Barajas mění kopec v obranný stroj.
Nejsou to jen hezké kulisy k příběhům o pirátech. Jsou to pozůstatky světa, ve kterém o přístavy, obchod i lidskou svobodu soupeřily velmi rozdílné síly. A právě proto stojí za to dívat se na ně nejen z vyhlídky, ale i přes jejich historii.
Výchozí zdroje a další čtení
Základní údaje jsem porovnal s dokumentací UNESCO, správců památek a příslušných turistických úřadů; odkazy jsou přímo u jednotlivých hesel. Výchozí články a encyklopedické přehledy:
